Varování

Čas letí jako bláznivý… a někdy ještě rychleji Práce, rodina… tak jako většina lidí.

A NAJEDNOU…. v diáři červeně „mamograf“. Banální preventivní vyšetření, ne? V tom se vše otáčí vzhůru nohama! „Paní, ještě pojďte na ultrazvuk“, zve mě sestřička. Už jsem ostražitá. A právem! „Máte tam nález. Na cystu to nevypadá. Doporučuji biopsii. A můžeme ji udělat ještě dnes, když si počkáte.“

Ihned se mi vybaví stejný zážitek před téměř pěti lety. Tehdy jsem na biopsii čekala skoro měsíc. Ta zpráva o nálezu mně tenkrát šokovala a čekání bylo kruté. Hlavou se mi honily ty nejhorší diagnózy. Potkala jsem se tehdy s jednou léčitelkou. Chvilku se mě vyptávala, něco počítala a dělala si zvláštní poznámky a pak mi mimo jiné řekla památnou větu: „Už si konečně ty děti od toho prsa odtrhněte! Jsou svéprávné, samostatné, mají právo na vlastní rozhodnutí, vlastní chyby. Nechte je jít svou cestou!“

Manžel souhlasně pokyvoval. Se starší dcerou jsme právě prožívali velmi obtížné období. Ale tato situace mně donutila spoustu věcí přehodnotit, některé řešit méně, nebo vůbec.

A najednou je to tu znova! Přesto jsem tentokrát byla podivně klidná. URČITĚ TO BUDE V POŘÁDKU! … a opravdu to tak je
Musela jsem si znova uvědomit, že mám svůj život a mé dcery mají nárok na totéž.

BYLO TO VAROVÁNÍ?
Jak jste na tom vy? Neleží vám někdo třeba v žaludku? Nebo netlačí se třeba do p…? Co vám říká vaše tělo?

Zuzka, 3Ka