Kočičí štěstí

Jednoho dne ráno nás probudil divný zpěv ptáků. Nevěnovala jsem jejich pění zvláštní pozornost. Manžel stále udiveně říkal, že ti ptáci dnes zvláštně zpívají. Šla jsem připravit snídani k venkovnímu stolu. Manžel, který někam zmizel, se najednou objevil a v každé ruce držel kotě. Rozkošná malá koťátka, křičící hlady a zimou. Koupili jsme jim mlíčko, začali krmit, zahřívat a mazlit. Takto začal můj chov a záchrana opuštěných koček.Zvykli jsme si a bylo to fajn
Další den ráno jsem odjela do práce a požádala manžela, aby se o koťátka postaral. Na můj odpolední telefonát jak se jim daří, odpověděl, že těm dvěma dobře, jen to třetí nechce pít mléko. Zprvu mi nedocházelo, zda jen vtipkuje, nebo myslí svá slova vážně. Celkem rychle mi bylo jasné, že koťátka máme tři. Po návratu z práce mne čekalo další překvapení. Koťátek jsem napočítala celkem pět.

Jak se později ukázalo, na půdě hospodářského stavení byl seník, na kterém kočka koťátka vyvedla a opustila. Byl jim v té době asi měsíc. Začínala lézt a slezla do prostoru, kde bylo dřevo. To se také stalo místem nálezu asi tří koťátek, zbylá křičela na seníku. Nutno podotknout, že i přes počáteční šok z počtu tolika koťátek, tato se stala velkými mazlíky a členy rodiny. Koťátka byla velmi krásná. Každé jinak vybarvené s velkýma očima, neskutečnou touhou žít a být milované!
Nečekaně se rozrůstající chov
Tímto by mohl příběh skončit, ale není tomu tak. Během krátkého času se dcera žijící a studující v Praze, rozhodla pro koupi kočičky. Po pár měsících zjistila, že kočičce zavřené v bytě se spolubydlícíma, není dobře. Požádala nás, zda bychom si její kočičku mohli vzít domů. Zatím na zkoušku. Kočičce se u nás líbilo a tak se náš dům stal i jejím domovem. Neměla jsem mnoho zkušeností s chovem koček. Netušila, kdy je nutná kastrace. Kočičce se asi v roce narodila koťátka.

Ze stejného důvodu se narodila koťátka i další kočičce z prvních koťat. Pochopila jsem, že kastrace je nevyhnutelná. Jinak bychom asi museli náš dům přenechat kočkám a hledat si jiné bydlení. Po konzultaci ve veterinární ordinaci, byly s panem doktorem domluveny termíny kastrací, očkování, odčervení atd. Počet kočiček se nám časem ustálil na jedenácti.
Náhlé odchody
Bohužel, neminula nás ani ošklivá virová fatální onemocnění. Některé kočičky nám zemřely, ale v našem srdci budou stále. Musím zmínit jeden šílený zážitek s úžasným kocourkem. Věřím, že následující zážitek, je pro mnoho lidí zcela nepochopitelný. Na Štědrý den, před dvěma roky, někdo z naší vesnice jednoho z našich kocourků postřelil. Našla jsem kocoura v hospodářském stavení u domu silně podchlazeného a velmi špatně dýchajícího. Po vyšetření ve veterinární ordinaci bylo jasné, že šlo o střelbu do zvířátka z bezprostřední blízkosti. Kocourek byl pět dnů hospitalizován v péči veterináře. Léčba proběhla úspěšně. Vše vypadalo dobře. Po roce však onemocněl a zemřel – pravděpodobně to byl důsledek tak těžkého poranění.

Minulý rok nás opustil i náš patnáctiletý pejsek. Tyto zvířecí odchody velmi těžko a dlouho prožívám. I když vlastníte více zvířátek nikdy vám ta zbylá nenahradí ta zemřelá. Zůstávají v našich srdcích a myslích. Vždy na ně s láskou vzpomínáme. Při psaní těchto velmi upřímných slov mi tečou slzy, protože jde o rány, které sice čas trochu poléčí, ale nikdy zcela nezahojí. Nikdy nepochopím necitlivé chování lidí týrajících zvířata.
Pečujeme s láskou
Všechny naše kočičky velmi milujeme. Každý den o ně pečujeme. Žijí ve zrekonstruovaném vytápěném prostoru hospodářského stavení. Snažíme se, aby šelmičky byly šťastné a spokojené. Samozřejmě jim dáváme naši lásku a životní sílu. Neboť co zvířátkům svojí péčí a láskou dáváme, nám oni mnohonásobně vracejí svojí neutuchající přízní a nekonečnou láskou prostřednictvím vibrujícího kočičího štěstí.