Jak se radovat z toho…

…a nedělat si starosti z toho, co nemáme
Po několika letech opět přiletěl do Prahy náš rodinný přítel, žijící v Americe.
Abychom si začátek našeho setkání užili, sešli jsme se, jako vždy v naší oblíbené kavárně v centru Prahy. Povídání s ním je pro mne vždy velice poučné. Chtěla bych se s Vámi podělit o jedno z témat, které jsme při našem setkání také probírali. Vyprávěl mi podnětný příběh….odkud je, komu se stal, to není teď podstatné. Je ale poučný a je dobré se nad tím aspoň trochu zamyslet.

V roce 1934 člověk, který si dělal velké starosti šel po West Dougherty Street ve Webb City a uviděl něco, co ho všech starostí zbavilo. Trvalo to asi jenom deset vteřin, avšak během těch deseti vteřin se toho o životě dozvěděl mnohem víc, než za deset let.
Tento člověk vedl velký potravinářský obchod a přišel o všechny své úspory a spadl do dluhů, které už 7 let splácel. Zrovna byl na cestě do banky, aby si vypůjčil peníze na cestu do Kansas City, kde si chtěl najít práci. Šel po ulici úplně zlomený, ztratil všechnu víru a chuť bojovat.

Najednou spatřil, jak se k němu blíží muž, který nemá nohy na malém dřevěném vozíčku a odrážel se kusy dřeva, které držel v ruce. Jejich oči se setkaly. S úsměvem ho muž na vozíčku pozdravil. Dobrý den, pane. To máme dneska krásně, že? Pronesl radostně. Díval se na něj a uvědomil si, jak je vlastně bohatý. Mohl chodit!
Začal se stydět za svou sebelítost. Řekl si, když on dokáže být šťastný, veselý a plný sebedůvěry bez nohou, já s nohama to musím dokázat také. Původně chtěl jet do Kansas City, aby se pokusil najít práci. Teď však sebejistě prohlásil, že tam pojede, aby dostal práci. Půjčku dostal, práci našel, vše dopadlo dobře.

Jen málokdy myslíme na to, co máme, ale vždycky na to, co nám chybí.
Toto je největší tragédií člověka.
Jonathan Swift, autor Gulliverových cest prohlašoval :
Nejlepšími lékaři na světě jsou doktor Výživa, doktor Klid a doktor Veselý
My všichni můžeme mít služby „doktora Veselého“ k dispozici zdarma v každou denní hodinu, pokud se soustředíme na všechno to bohatství, které vlastníme.

Dokážeme to ocenit?
V životě je třeba se zaměřit na dvě věci: dostat co chcete a mít z toho radost. Ta druhá věc se podaří jen těm nejmoudřejším.
V mnoha kostelích v Anglii najdeme nápis „ Mysli a děkuj.“ Tatáž slova bychom měli mít napsaná v srdci.

Yvetta, 3Ka