Jak jsme se dostaly k psaní blogu

Známe se opravdu mnoho let. Ve stejném čase jsme vychovávaly téměř stejně staré děti, scházely se na různých akcích, navštěvovaly se a povídaly o všem možném. Náš kontakt byl velmi častý a pomáhal nám překonávat mnohá trápení, starosti, ale také sdílet radosti a plány. Později se naše cesty rozešly. Každá jsme žila v jiném městě. Dělila nás nejen vzdálenost, ale také různé osudy.

Jak to pokračovalo
Plynoucí čas nám přinášel změny v podobě práce, druhých manželství, našich dětí i dětí manželů, stěhování, podnikání a řešení různých dalších životních situací. Poznávaly jsme nové přátele, kolegy a jak už to v životě bývá, některé zase ztrácely. Prožívaly jsme krásné chvíle. Ale i ty mnohem smutnější. Z našich životů začali odcházet rodiče a my pocítily určitou sounáležitost. Děly se nám podobné věci v podobném čase. Vždy jsme o sobě věděly a vzájemně se podporovaly v časech dobrých i zlých.

Čas, kdy přišla změna
Život si nás začal přibližovat nejen vzdáleností našich domovů, ale i touhou opět navázat na ta milá a upřímná setkání, která nám velmi chyběla. Naše společná témata nebrala konce. Naše emoce prýštily každou minutou a my se cítily z našich setkání velmi šťastné. Stále stejně otevřeně s velkou empatií sdílíme vše, co nám život přináší.
Den, kdy nastalo rozhodnutí
Opět jsme se sešly v kavárně a popíjely naši oblíbenou kávu. Bilancovaly a vzpomínaly, povídaly si o zážitcích z různých oblastí. Při těchto vzpomínkách a rozhovorech jsme si uvědomily, jak podobné jsou naše osudy. Najednou zazněla ona burcující myšlenka, kterou sice vyslovila jedna z nás, ale pro ostatní nebyla překvapující. V té chvíli jsme to cítily všechny tři stejně. Co kdybychom napsaly knihu o našem přátelství? Každá z nás toho přece tolik zažila! Jde o reálné příběhy, které může vymyslet jen sám život! Za ta léta jsme životem vychované a pokorné. Víme, jak snadné je ztrácet a těžké získávat zpět!

Můžeme si vůbec dovolit sdělovat naše příběhy?
Vedly jsme sáhodlouhé debaty na toto téma. Mapovaly důležité okamžiky, podstatné momenty a silné emoční zážitky. Mnohé můžeme předat dál, ale je to správné? Není snad lepší si naše prožitky a zkušenosti nechat jen pro sebe? Proč o tom psát? Proč se o tom bavit? Zkušenosti jsou přece nepřenosné. Každý si chce získat své zkušenosti a udělat své chyby. Zcela určitě je takových lidí, kteří stojí před špatným rozhodnutím hodně a nikdo jim v jejich nesprávných krocích nezabrání. A my už vůbec ne! Přesto jsme zjistily, že je také mnoho lidí, kteří nepůjdou k nikomu pro radu, ani nebudou o tak osobních věcech s nikým mluvit, natož je sdílet s veřejností. Jejich jediná cesta k vhledům do podobnosti situací a čerpání životní síly je četba článků, nebo knih, ve kterých najdou odpovědi.

S úctou, pokorou a láskou …
Rozhodly jsme se nechat vás nahlédnout do naší komfortní zóny. Do komnaty třinácté i těch ostatních. Budeme vám vyprávět opravdové příběhy z reálného života. Zda s životem bojovat prorážením zdi hlavou, či hledat sofistikovanější způsoby vedoucí k řešení. V našich příbězích najdete laskavý humor, silné momenty, zkušenosti z různých oblastí i úsměvné historky. Tím vším vás provedeme s úctou, pokorou a láskou …

A co dál?
Co dál je pouze na vás. Náš život milujeme a stejně s takovou vášní a láskou budeme otevírat vhledy do tajných míst našich duší a mysli. Díky prožitým chybám a nezdarům se nyní cítíme silnější. Byly součástí našeho duševního vývoje a snad, kdo ví, i vyšší moci.